Píseň o rose

...snad trocha poesie nikoho nezabije...

Chyba broskví

1
velbloud je bloud jenž bloudí
tam kde je nouze o jabloně
pro velblouďátko hledá žízeň
hedvábnou hlavu k zemi kloně

 
2
je slyšet vůni stůně růže
a vítr usnul znaven v seně
měsíček jako malé slůně
po nebi chodí obráceně
 
3
mýval je medvídek co míval
ale už nemívá a sami
víme jen málo bez větrných mlýnů
nebyl by vítr někdo nad včelami


 
4
veverka pro ni oříšky
nastřádal les za celé léto
a přijde zima doba je to
kdy hlad se šplhá do výšky

 
 5
taková pravda celá v hlíně
až po kolena bez hnutí
dům postavený na miziné
a krutá hrdla labutí

 
 6
básnici zelení a vraní
ptají se za nás kde je vina
pak usínají rozedraní
na tvrdém loži z psího vína

 
7
pštros nelétá spíš běhá po dvou
a na sahaře kdepak kra
to radši rovně tady chodbou
a potom vpravo do dvora

 
8
světlušky mají lucerničky
a křesadélka když je tma
vykřešou jiskru posvítí nám
a tma je často tma nás má

 
9
v lakomé dálce stáda koní
je tolik dávno vítr zlo
ohýbá k zemi našel v travě
podkovu chromé železo

 
10
je ticho pták je v hrdle smyčka
a poté zpěv a zalknutí
a klíček kterým klíčí zrno
a lidé na klíč zamknutí

 
 11
když pláče slon je slza velká
jek malý rybník na něm plave
docela smutná vodní slípka
a potáplice naříkavé

 
12
od rána v polích pětpenězí
pak spadne soumrak to si chystá
křepelka onen stříbrňáček
za který jídáš zradil krista

 
13
až se budou pasti s ovečkami vlci
naplní se pane marná vůle tvá
v cizí zemi žila smutná zahynula
nešťastná ta hlava ježkova

 
14
nevíme nevíš nikdo neví
neptej se kam už není kdy
za tebou kráčí eurydiké
a nesmíš ohlédnout se jdi

 
15
a člověk za ním jiný hlad
chodí a bere za rameno
a chraň se vědět jeho jméno
a chraň se z křoví zavolat

 
16
okolo kulatého stolu
v domě kde nikdo nebydlí
do smrti budou sedět spolu
bez oken slova bez židlí

 
17
skončilo vše a všechno ještě zbývá
jak tenkrát v ráji znovu osloví
milence had je studený a němý
a poskvrněný slovem o krvi

 
18
lidé se berou pro ticho
které je slyšet jenom ve dvou
jinak to ticho neunesou
jinak je ticho přemůže

 
19
zlomeným ouškem jehly ztraceně
ve stohu sena děti uslyší
na dvoře žháre a potom tu úzkost
tu v pelíšku tam uvnitř u myší

 
20
příslušnost této tmy je jiná
za vápnem bílé patníky a jsem
tak úpěnlivý jak jen slitování bývá
a zimní smlouva noci se sněhem

 
 21
a ku podivu
moře voní senem
pane amundsene
kdy se vrátíte

 
22
na líci bývá vyražena panna
v své nevinnosti zastupuje stát a ví
že chlapci nosí mince po kapsách
tak blízko zděšeného pohlaví

 
23
ve vzduchu poletují jako popel ptáci
a na asfaltu leží odhozené jho
bezčasí tvého přespříliš je těžké
a slepý překračuješ ho

 
 24
to po svém otci zdědil všechen sníh
po matce Jistí nepokoj a strach
a rovné ticho v zanedbaných sadech
a prázdná místa v černých rozsochách

 
25
je v andách velký bílý lom
a na dně lomu bílé lamy
a bílý klavír rozlámaný
a do klavíru bije hrom

 foto richter - skácel
26
jsme žebráci a málo chceme
a až nám někdo slovo podá
tak samozřejmé jako voda
do teplých krajů odejdeme

 
27
všechny rány které utrpěly domy
v sousedství bezu obvázat se chce
je noc a tma ve dvorech voní akát
čas jako potkan hlodá v omítce

 
28
zabili noc a vylámali
z kamenů skryté srdce tmy
do rána zbyly jenom hvězdy
jak oslíz chudých na nebi

 
29
vysoko letí náhle přimknou křidla
s tlesknutím k hrudi kolikrát slyšel jsem ve
střemhlavém letu
holuba proměnit se v pád

 
30
noc jako vydra na klouzačce
svezla se s břehu šplíchl strach
a ptačím holátkům se zdálo
o lasicích a o sovách

 
31
tak bez ustání opadává listí
a S větrem domlouvá se neúnavně tráva
den je jak slza průzračný a čistý
a listí padá dál a padat nepřestává

 
32
dokonaný den se sklání
nad vodou a hlavy koní
Snědl soumrak černá růže
rozkvetla a prudce voní

 
33
beránek s podříznutým hrdlem
kdo nasypal mu do rány
růžovou sůl a kdo tak jasně
lipovým zvonem vyzvání

 
34
za vlastní úzkost kde je nevídáno
kam nedojdou kde okřídlení býci
do písku močí a kde dokážeme
slepotu svoji převést přes ulici

 
35
jsme znovu němí otlučená
kolébka řeči nemá dno
a kdo se nyní dotkne ticha
rozkolébá je naprázdno

 
36
a přímorožci chvíle té
hleděli přímo sami bozi
tak přímo hledět nedovedou
protože nejsou přímorozí

 
37
věci křehké přespříliš
den umírá blízko střech
(u hrdliček) náhle smíš
bosý chodit po střepech

 
38
malinký jako pecka třešně
a vyplivnutá přímo před sebou
vyrůstám znovu pro podruhé zbývám
zebou ty ruce nebo nezebou

 
39
Podivná zima přesně o půlnoci
se rozezpívá kos jak zrnka kmínu
sype se zpěv a neustává
trvá jak saze u komínu

 
40
a ani děti nebudou nic vědět
a nedoptá se kdo se na nic ptá
a bude Smrt na zlatém hrachu klečet
a postaví nás všechny do kouta

 
41
žirafa vůbec nemá vlasy
a její navíc dlouhá krása
je kolmá ke lvům nevšímá si
a pilně vršky stromů spásá

 
42
laskavý jan amos komenský
dovedl slova jako krásné kvítí sázet
říkal nám: buďte ratolestí u studnic
buďte ratolestí rostoucí až na zeď

 
 43
a jaký vyhledá nás hlad
a v jaký sloup se paměť změní
až budou za nás nebudou
zvoničky pro nic k nezvonění

 
44
labutě světle obuté
mlčí a na maličkou zemi
Přišel čas spánku to je jako vzlétnout
a jíti po svých někam s labutěmi

 
45
stíny se dlouží vítr v polích stárne
je příliš ticho začíná se hra
na slepou bábu v sladkost upadáme
a chyba broskví by nás zabila

 
46
pod stromy v sadech chladno bývá z rána
a o polednách někdy zahlédneme tmu
odcházet k řece rudnou jeřabiny
a země nepatří už zase nikomu
 
 foto richter - text skácel
 47
rybníky voda obrácená naznak
uprostřed polí nebe ostříži
u hráze hromadí se pěna
špinavá jako vina po stříži

 
48
nechtějme víc za všechnu bolest
a ani méně mezi rty
podržme růži štěstí je tu
jen pro mrtvé a pro děti

 
49
pře zalomená a rok zavitý
proč mají v zimě žízeň laně
a jakou slavnost budem slaviti
za podávení učiněná panně

 
50
rys není lysý chlupatý je
a popíchaný chodí plačky
a není divu lidé milí
když za děti má rýsováčky

 
51
slimáček stříbrem sliní cestu
a nespěchá jak rád bych s ním
cestičku slinil stříbro sbíral
a sušil v troubě před spaním

 
52
a padal déšť a byl tak těžký
a byl tak sám a beze jména
a každá kapka byla hřebík
ukovaný za studena

 
 53
pradlenko byl to šťastný den
a přinesl nám krásné sny
když usnul večer na bělidle
v dešťové vodě vypraný

 
54
hrst slámy u kuchyňských dveří
leží tam už od večera
vlaštovky loučily se včera
a celý dnešní den je z peří

 
55
andělé padlí nikdy nepovstanou
zčernali ve světlíku tká
pavouček síť a nenalezli vinu
a proto hledají už jenom viníka

 
56
ta němá slova vypůjčím si od ryb
budu je říkat vroucně pod vodou
a ani trochu nebude mi líto
jestli se utopí a na břeh nedojdou

 
57
a není spolehnutí na tmu
to ticho bolí jako svět
a hluchý chtěl by naslouchat mu
a slepý nahlas rozumět

 
58
když za potopy stouply vody
popadal noe sotva dech
a ještě musel lenochody
do archy nosit na zádech

 
59
je tolik smutku lze ho zdvíhat
na břehu moře vystavět
si z něho dům a neotvírat
kambalám dveře tři sta let

 
60
poražené armády lesa ustoupily za obzor
kameny zvyklé čekat čekají a smog
v kosatcích plení pěchota lišejníků
chystá se k protizteči a sestupuje s hor

 
61
nechtějí býti utrhnuta
a spíše z vůně nežli z kostí
zrají až do kulatá pádu
a kutálí se do věčnosti

 
62
libeček dávný z časů maminčiných
pověra růže na prut odraná
aby smrt u nás nesedla si za stůl
nesmělo prádlo viset do rána

 
 63
na novém zélandě pták kivi
láme si hlavu moc se diví
zatímco kolem kouří vřídla
že zobák má a nemá křídla
 
64
studánka v lese nikdy nelže
v té hrstce vody pravda spí
a lživé slovo na dno klesne
a navěky se utopí

 
 65
kukačka pláče celá v mosazi
a ze železa panebože les
je natřen miniem a odolává rzi
a bez ostychu roste do nebes

 
66
na přesných vahách život váží
co bývalo a to co jest
na jedné misce naši touhu
ta druhá zbývá pro bolest

 
 67
na nebi oblak jako krásná ryba
přeplouvá měsíc v travách ještě zní
voláni cvrčků člověka to bolí
jako fez napříč jako zranění

 
68
tak skvostné jako diamanty
a jako perly bez pýchy
průzračné kapky vody leží
na velkých listech řeřichy
 
 
69
třeba se nedotýká okraje
básník se jako včela brání
a tomu koho poraní
daruje vlastní umírání

 
70
ať hore nebo doleznačky
na světě není nic tak zlé
jak sedět za trest po škole
když sládnou hrušky ovesňačky

 
71
ve stodolách schne zavěšené ticho
medvědi snů mých úly vybrali
čas zastavil se v dávné budoucnosti
za humny býval navždy bývalý

 
 72
čas neslyší a vteřiny jak nitě
z jehel se vyvlékají domů měla by
vrátit se smrt a vyvěsit to ticho
zastavit kyvadlo a smotat hedvábí

 
73
lnu ke lnu jak jsem nikdy nelnul
a kulatý jak tírna lnu
sám do sebe jsem celý velnul
a zpátky se už nevylnu

 
74
na koni páv a smít a moruše
na sadě hvězda rozlomená
o hřeben střechy koník nekluše
před chvílí klusal ještě za erbena

 
 75
a jejich hanbu necháme jim
a z potu tvaře v duši slaní
budeme čekat stranou houslí
nepoznaní a nepozvaní

 
 76
strom jako pták a s jedním křídlem v zemi
kolikrát za den pozpátku se smráká
básníci básně skládají jak z vozu
a leopard si staví sněhuláka

 
77
važiči ticha směnárníci růží
ti kteří pletou ze slov tenata
pro bosé ptáky roznášecí žízně
a dráteníci pastí ze zlata

 
78
těm kteří vyťali by olivu
a lidem učinili o slovo se báti
spílati budu toho podzimu
a hlasitě a trpce odmlouvati

 
79
všechno co nemá želva ze lva
má naštěstí a je tak tklivá
když vleče blátem těžký krunýř
a moudré srdce pod nim skrývá

 
 80
je krásně až je k neuvěření
ve zbytku léta planou dny jak víchy
málem bych plakal skoro prosil bych
o kapku žízně o zrníčko pýchy
 
81
barví se listí    vítr nedohrabky
rozcuchal v polích    nebe je jak kost
ze země trčí ohlodané ticho
zadávno podzim    dávno rozsáhlost
 
 
82
o druhou půlnoc noc se tříští
až ráno z bílých třísek vstane
nalezne léto na strništi
úmrtní lože rozestlané

 
83
kar ezel ež uktápzop
dívka rozplétá si cop
pozpátku že leze rak
dá se čísti všelijak

 
84
hejkalové a divoženky
krajíček chleba z bílé pšenky
a někdo tady potmě byl
rosnička nebo krokodýl
 
 
 85
není to chleba vezdejší
a ani hlad náš někdejší
kamínek s kváskem se nám zdá
a zajídá se zajídá

 
86
před navždy posledními vrátky
až otevřou se maličko
vrátí se dětská slza zpátky
a skutálí se pod víčko
 
 
87
vodička čistá shůry deště
a starožitné věci z cínu
a cesta která pořad ještě
ode vsi vede k cintorínu

 
88
když není bůh je aspoň lítost
taková všivá lítost je
tam u dětí a člověk ví to
a rouhá se a lituje
 
89
chřestítka trav a to co hoří
a bojí se a mívá strach
na horách svislá vůle moří
a tenká úzkost v rovinách

 
90
a míjíme se    věcem je tak dávno
že přestaly a naposledy tkví
v prostoru pták    je roztrženo hnízdo
na větvi která není ale na větvi

 
 91
kéž dostaví se bez klepání
nutná jak zasloužený spánek
ať nemusím se schovávati
za vůbec nic a za krušpánek

 
92
zmítání ve větvích a neklid
a listí hněv a vítr za ním
ukrývá černé slepé zvíře
a vzpomíná nás sobě samým

 
93
včelínky předminulých včel
to prázdno uvnitř je má mzda
a hebké je jak křídla molů
a touha v skříních domova
 
 
 94
od jablka se vrátit do květu
k tomu nám nezůstaly síly
poděkovali jsme koncem září
a v prosinci jsme poprosili

 
 95
děsivé bude až to spočítá nás
a podtrhne a navždy odpoví
ukáže cestu kudy do nikudy
(na) nevyslovitelné ostrovy

 
 96
hodiny v tůni ukazují
(ve vodě čas je rozpůlen)
v hodině časné dobré ráno
a po obědě dobrý den

 
 97
hospoda u řeky a kámen
hozený z mostu tolik kol
a kolem zlaté léto piva
a hnědý podzim kokakol

 
98
schoulený jako v mamince
kolena obě pod bradou
počítám jak ty ovečky
po lávce jdou a jdou a jdou

 
99
shýbnout se mezi jabloněmi
padanku zpěvu podat mu
alespoň to byl za nás němý
a viděl za nás všechnu tmu
 
 
100
k studánce hlaďné nechodíme pít
u té se jenom potkáváme
a nasloucháme jak zvěř utíká
a v houšti suché větve láme

 

 
Všechny použité fotografie (není-li výslovně uvedeno jinak) jsou majetkem autora těchto stránek Františka Richtera a k jejich užití jinou osobou je zapotřebí jeho souhlas.