Píseň o rose

...snad trocha poesie nikoho nezabije...

Dávné proso

DĚTSTVÍ A KAM AŽ DOSAHUJE


ANDĚLÉ
Jestli vám vydám všechny svoje čerty

odejdou s nimi moji andělé
Zůstanu sám a bude mi to líto

a ptát se budu kde je naděje
A marně za mne z rozbořených zvonic

dřevěné zvony budou vyzvánět
Zelené sněhy nedosněží

andělé bílí nevrátí se zpět
 foto richter andele
DĚTSTVÍ
Brána podepřená
Zlatými meči
A kdo do ní vejde

Navečer maminky nám umývaly nohy
dnes bych tu vodu pil
A jak jsme usedavě spali

Byl dřevokocúr místo veverky
a rybka
utonulá v zhlani

Stříbrné neděle a tmavohnědé pátky
Uprostřed týdne lehávala středa
a úterý se téměř nekonalo

Jedenkrát do roka se někdo oběsil
lidé šli za rakví
a bez ní vraceli se zpátky

Někdy se lesy daly na pochod
zůstaly mýtiny
a k smrti vylekané laně

A toho zlého jsme se bávali
dny byly z rybízu
a noci zkokrhané

Puškvorec voněl jako jedy králů
předkové hnili
v líbezné rodné zemi

a ve vyhaslých kamnech bydlel strach
a ten je pořád
pořád k nalezení

Okolo chodí pešek
A kdo je hloupý
Tak se neohlédne
 
NOČNÍ MŮRA
Pojednou dítě vzkřikne ze sna
a probudí je vlastní pláč

To velké Malé se mu zdálo
a cosi dávného se stalo

a dítě neví proč a zač

A je tu bezednost té chvíle
kdy černé bezy kvetou bíle

a voní noc jak stonek rdesna

 foto richter - skácel - noční můra
HRDLA
Hořelo na předměstí
a sklánělo se k zlu
Na sladkých mořích lodě
troubily na hrůzu

To víno bylo
nakyslé trošinku
a mělo na dně
zelenou hořčinku

Vonělo kopřivami
a bylo samé zvaní
ve zmítaném listí
holubi ubývali

Na sladkých mořích den
trval po celou noc
Parníky odplouvaly
ledovcům na pomoc
 
KVADRATURA KRUHU
Rozličné vzdálenosti podzimu
a místo posypané pilinami
které zůstane
když z města odcestuje cirkus

A ještě dlouho potom
školáci vracejí se domů oklikou
aby mohli
na rynku čichat lva
 Richter_Skácel_KK
LUNAPARK
Harlekýn ukrást lunu chce
Pierot pláče Proč
svět veselý je jako střelnice
a bez dětí se točí kolotoč

Kam bez dětí se kolotoče točí
okolo růže z noční střelnice
Pierot pláče vypláče si oči
Harlekýn ukrást lunu chce

A náhle je mi teskno u srdce
a ptám se papírové růže proč
je někdy svět jak marná střelnice
kam bez dětí se točí kolotoč
 
NEDĚLE Z KONCE PRÁZDNIN
Podivuhodné věci se odbývají na nebi
a na zahradě
hrají si děvčátka s panenkami
Hoch skáče přes švihadlo
Konopná šňůra vykrajuje kouli
chlapec je celý uvnitř

Za plotem vítr oznamuje podzim
Svist švihadla
rozráží vzduch a drnčí
jak ticho nad hřbitovem hmyzu
 
BĚŽCI
Hry se nám nevrátily osaměli jsme
a němí přihlížíme z břehu
jak vodní slípka běží po hladině
jak bije křídly rozstřikuje vodu

Co tomu říká tvoje dětství v dálce
Je obyčejná letní neděle
jako by mezi slovy trochu sněžilo
a černí ptáci střemhlav opakují zázrak

 
NÁVRAT
Návrat Kam Do které zemi
do kterého města do kterého bytu

Kdo poradí ti jestli zabloudíš
na pozdrav odpoví a usměje se — kdo
laskavě ukáže ti kterou se dát cestou
řekne jak daleko je země nikoho

A půjdeš den a celou noc a sto dnů
roky to bude trvat přejdeš tisíc řek
a nedojdeš a nevrátíš se nikdy
to někdo zcela jiný přišel nazpátek

do schodů vyběhl a u starého bytu
v domě jenž kdysi dávno byl
na chvíli stanul z hloubi nabral dechu
a nedočkavě mamě zazvonil

 
NOKTURNO
Hlídáme vlky dlouho do noci
Pak sníme lunu
Zůstanou jámy plné hvězd
Tma voní jako námel sladce

To se nám zrovna nejvíc spát chce
a přemýšlíme jak smrt oslovit
Bez ní by nebylo dětství
krajina duté svobody stébel

 richter - nokturno
UKOLÉBAVKA
Na konci všech lásek
z pohřbu maminčina
ponese si každý
vlastní smrti kvásek

Znovu budou péci
doma chléb
Tolik krásných věcí
nebude

Kopist jako veslo
díže coby loď
u cest nedlážděných
kámen neuhoď

Za zelenými ovsy
spatříš vlky výti
Zůstaň u nás pane
neb chce večer býti

 
SNĚHY
Jestli jsme vydrželi noc
slepotu listí
a uzapomněli se
nad hnízdem darmolezky

co ještě navíc zbývá

Udělat topůrko
za zimního času
 
DOTYKY
Na snůšce medu citronový pyl
a na jablůňce v lese černý pomeranč

Housátka uštipují zeleň
a ztrácejí se v bledých kopřivách

Cestičky razí
bludiště mírná k zachování smrti

Bojí se bojí bojínek

A kdo chce dovnitř musí předsíní
až po kolena vysypanou okrem

Za plotem mrzne Proto Boleráz

 
PÍSEŇ O NEJBLIŽŠI VINĚ
Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil

A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil: kamenuj

A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál

 
   

 
Všechny použité fotografie (není-li výslovně uvedeno jinak) jsou majetkem autora těchto stránek Františka Richtera a k jejich užití jinou osobou je zapotřebí jeho souhlas.