Píseň o rose

...snad trocha poesie nikoho nezabije...

Krajina s hlavou obrácenou zpátky

VZPOMÍNKY MRTVÉHO HARLEKÝNA

Za živa jsme se živili pokrmy světců
a pili víno postříkané mědí
A když kolem šla a brala za ramena
slepotu večera snídali jsme tiše

Jsou hrdla hrdélka a prodlévání
na dlouhé chvíli
Přidánky dnů a suché hastrmani

A kde jé Strachotín a Strachůjov
dvě obce
kam jsme chodívali pěšky

Já mrtvy harlekýn
trvám i po smrti neochvějně na tom
že slunce zacházející za hory
je krásné

V cetkách se rozhostilo ticho
a ptáci splétají cůpky

Na poli kde se říká
na Dávném prosu
roste naše smrt a je to mařinka

 foto Richter - text Skácel
PROŘEZÁVÁNÍ RÉVY

Už po několik dnů
pláče ve vinohradech réva
a nikdo neví
jaký je to pláč

Myslíme na sebe
Pláč pokračuje
ráno je hlína mokrá
z ran

Na konci prutů třpyt
až démantový
Tak je to čiré
je to bez nářku

Myslíme na sebe
a neprávem
Pláč neustává
Zbývá k poledni

 
SPÁNEK PŘÍMO PROTI NÁM

Potom i stromy spí spí ve stoje jak koně
spí celou noc se svěšenými listy
a s haluzemi téměř u země

Spí beze snů a jejich kostry leží na chodníku
drceny lunou Usnula i míza
i ptáci spí a hnízda ve větvích

A hluboko až tam kam dosáhne
červivá ruka tmy
slepými slovy mlčí kořeny

Kolmému spánku odpovídá ticho
 
TAM

V korunách stromu neustává vítr
a listí promlouvá
jako by lidem tekl nad hlavami potok

Navečer utichne ta voda
a na okamžik zastaví se čas

Znovu si země s nebem rozumí

Na břehu jetelové řeky
veliký němý králík rozhoduje
co ze tmy je
a co se navíc tmí


 
KRAJINA S HLAVOU OBRÁCENOU ZPÁTKY

Nablízku někde potlouká se déšť
a v huralovém houští
narostly strachu rohy
Neslyšně nalétají sovy na kořist

Znamení na nebi se zatím vystřídala
Z vod vyšly rusalky a čekají
až naskytne se chvíle utancovat,
Zvířata noční žehnají se křížem

Večer až příliš zády opřený
o střílnu tmy a o jabloně
zakrývá paty do horkého prachu


Řeky jsou těžké Došly do rovin tak dávno
 
NESNADNÉ LETO

Na stromech usychají hnízda
kdo nenašel ten neztrácí
a světlo zni a v jeřabinách
nesnadné léto krvácí

A dlouho uléhají stíny
do trav a karmínová krev
skropila větve vysel měsíc
vyplašila se koroptev

Do ticha zasouvá se ticho
a marně ptáš se co je tvé
když zbýváš sám a stromy u cest
haluze mají od krve

 
MÁLOBRANI

Síť vytažená z tůně noci
na prázdných stromech v sadě schne
a měsíc je jak hlava ryby
hozená kočkám do síně

Léto je pryč a v hloubi sklepa
kde dosud páchne loňský strach
jablka leží potmě slepá
a zahnívají na lískách

 
SRPEN

Je srpen měsíc modrých chrp
a unavené vlčí krve
zaťatý v trámu vězí srp
a stín se ukryl ve stodole

Dny zprůhledněly Noci zvoní
Podzim se toulá někde blízko
Kombajny jako modří sloni
vrací se do vsi přes strnisko

 
LIJÁKY

A bude jiná bude bez ptaní
jak potopené duby na dně jezera
na prázdno beze slova budeme si zvykat
a na stojatou tmu

Lijáky dnů tvých spadly na skálu
a stekly do údolí
Předtucha zbyla paměť budoucího
A jest i smrt á láska obé zároveň

Po celém městě hrají varhany
a modří ptáci pijí
z kaluží vodu v níž se umyl hrom


 
LISTOPAD

Bez hlesu téměř trpělivě
jako by tu smrt potřeboval
snáší se k zemi list a ovál
je snášenlivě skryt v tom pádu

Nehlučné kroky slyšet všade
v houštinách dávno zmlkli ptáci
a les se propadá a ztrácí
zbyla jen v jmelí hnízda jedu

K půlnoci vyjde z mlhy měsíc
a jako krásný klempíř mladý
za ňadry přinese dva hady
a vypustí je oba do rzi

Ráno však začne znovu padat
ze stromů trpělivé listí
po celý den a bez závisti
bude se tiše snášet k zemi

A ticho větší nežli stromy
a v barvě staré plástve medu
postará se o nápovědu
pro všechno co je naposledy

 
PODZIMNÍ

Vítr a doposud spal v břidlicích
jablka střásá z udivených stromů
dlouhými kroky vracíme se domů
i psům je venku zima psíčkům toulavým

Nedali jsme si pozor zas jsme zapomněli
a nepřipravené nás podzim překvapil
Pykáme za to teď a sbohem sbohem léto
odpusť nám lhostejným té těžké viny díl

Budeme vyčkávat co jiného nám zbývá
a marně hledat pro ty věci slova
A přijde podzim s novým loučením
a klíny křídel zasáhnou nás znova

 
ZIMNÍ DEN

Za stromy které bez nás samy
pohubly tolik od mrazu
vychází slunce z čerstvé rány
při zemi trav se drží tma

je velké ticho mezi námi
neznámá zvěř už ustala brodit se lesy Zotvírány
zůstaly sny a do rána

počalo hojně sypce sněžit
Kam oko dohlédne sníh leží
a přes pole kdo cestu má
pevně se halí do kožichu

A dospělý v tom přísném tichu
prosí a žebrá o něhu
a chtěl by všechno teplé zlato
čurané dětmi do sněhu


 
ČTYŘVERŠÍ

Padá sníh a padá znovu
letí roje bílých včel
kůň ohluchl o podkovu
slavík lunu zapomněl

 
JMÉNA

Na zimu všichni unaveni andělé
do sněhu mezi hroby odkládají křídla
a obyčejně blízko náhrobků
na kterých stojí krásná stará jména

Bývají voňavá jak za příkopem kmín
ohýnky v brambořištích nebo kamínek
hozený proti vodě
A kolik žen se kdysi jmenovalo Monika

A kolik Šimonů jim leží po boku
(na očích mají noc a v srdci černý nůž)
a kolik Apolének až sem do tančilo
a kolik Kateřin a Rozárek

A vítr nad hřbitovem rozevírá růži
a cuchá divé vlasy ve křoví
je plno červánků a krve na nebi
žlutého dýmu nad starými sady

Od řeky doléhají hlasy dragounů
jako když tenkrát z Vídně přišel rozkaz
nabrousit palaše a po stodolách chlapci
plakali hlasitě a volali:

Brousíme na lidi Brousíme na lidi
 
   

 
Všechny použité fotografie (není-li výslovně uvedeno jinak) jsou majetkem autora těchto stránek Františka Richtera a k jejich užití jinou osobou je zapotřebí jeho souhlas.