Píseň o rose

...snad trocha poesie nikoho nezabije...

Na prázdné dlani kamínek

1

vzpomínka na Chagalla noc

tři slepí muzikanti hrají

na jedněch houslích na šalmaji

a křičí hvězda o pomoc

vzpomínka
2

básníkům milosrdný bože

do očí nesyp hvězdný prach

jímá je stejná závrať z výšky

jak pokrývače na střechách

 

3

kachýnky    jejich hodné děti

kdo za koho    a za nás kdosi

je večer    ticho    odplouvají

a čeří vodu    do rákosí

 

4

tak teskně povědět jak děti

to neumím    snad později

že první sníh když přes noc roztál

ukradli k ránu zloději

 
 

5

tma nejtěžší    tma před svítáním

když mlčí ptáci    potom jitra

některá ponejprve navždy

a jiná naposledy zítra

 potom jitra
 

6

něco se smí s něco nesmí

a platí se    za zbabělost i smělost

a komu člověk který osamí

za úzkost dluží    za svou osamělost

 foto richter 6
 

7

kdo nutil nás a dále nutí

a jaké bude procitnutí

tak prudce o otavách tráva

voní a kose přitakává

 foto richter 7 kdo nutil nás
 

8

jestli nás ticho zapomene

vyroste z hrůzy toho dne

na obří noze muchomůrka

a tento svět se rozpadne

 foto richter 8
 

9

a znovu je tu loňský rok

koníčku počkej zmírni krok

a koho na cestu se ptát

koníčku zůstaň chvilku stát

 
 

10

Alespoň o slepičí krok

(v takových topíme se dálkách)

 jak prázdná kůže zaječí

loňský rok visí na hambálkách

 
 

11

na malou chvíli se k nám vrátil

na chvilku je tu nazpátek

ryzáček stříbrem osedlaný

a přiběhl k nám z pohádek

 
 

12

pokorně kolem věčnosti

telátko hvězdné bourá plot

a víme že smrt znamená

položit život za život

 
 

13

teď o těch třetích    třetihorních

nadarmo marně     o těch kteří

hrob mají předem vykopaný

a duši v olověném peří

 
 

14

a duši mají obervanou

jak v půli června bílý bez

oči do hlavy zavrtané

pozpátku    jako nebozez

 
 

15

tráva je sladká vítr čistý

a ticho je a horké léto

ovečky v starodávné stráni

mírnými hlasy řekly mi to

 
 

16

do těchto dnů se my už nevejdeme

jsou veliké pro naši malou při

jsou jako vylomené dveře katedrály

a jako touha jež nám nepatří

 
 

17

nikde tak léto nevoní

jak koncem srpna v Třeboni

noc jako černá slípka kvoká

a kvete růže pana Voka

 
 

18

každý z nás něco jiného

k radosti své a potěše

někdo má v hrsti holuba

a já vrabečka na střeše

 foto Richter - verše Skácel
 

19

naděje     malý kamínek

na prázdné dlani     zmizel     kam

ach oblázkem tím hodil

a dohodil až ku hvězdám

 naděje
 

20

bez sněhu pole     vítr    jaro

na lidský smutek není kdy

v azuru skřivan     tečka zpěvu

a nebe v hrdle hrdličky

 
 

21

kaštany na zem padají

a světlo váhá     zprůhledněly dny

pod stromy leží rezivé

mrtvolky ježků     samé bodliny

 

22

pro jakou radost a pro jaké štěstí
co zůstalo a co je slíbené
uhelná noc a neodkladné ráno
a čirá slza na oddenku dne
 
23

aby tvá mince zněla v čase
tak neskonale tak jak zní
únavy vody ve fontáně
a římské číslo vročení
 
24

za tichem ticho zátiší tak navždy
v kytaře noc a také navždy tvá
a kdo nám teskné Kainarovo blues
o starém mrtvém vrabci zazpívá

 
25

zapomenout co bude příště
a neváhat a znovu jít
ve stínu lesa přes strniště
a bosé srdce nezradit
 
26

a odcházíme stranou krutých střelnic
zlých kolotočů jarmarečních bud
tohoto světa po staré jdem cestě
od nikud nikam nikam odnikud
 
   
   
   
   
   
 
 
   
   
   
 

 
Všechny použité fotografie (není-li výslovně uvedeno jinak) jsou majetkem autora těchto stránek Františka Richtera a k jejich užití jinou osobou je zapotřebí jeho souhlas.