Píseň o rose

...snad trocha poesie nikoho nezabije...

Oříšky pro černého papouška

1
rosniček rosných hlasy rosné
(a ráno bývá neúprosné)
za všechny co jsou v srdci bosí
hlasitě z čisté rosy prosí
 
2
krajina jako skýva chleba
žebráky ještě za tmy ptaná
krajina dávno od pradávna
rukama lidí dotýkaná



 kraj

 

3

nejčistší ze všeho je lítost
je drahocenná   je to křehká věc
v dobách kdy zlost se otelila
jak za polárním kruhem ledovec

 opcp3

 4
den hněvu   onen den kdy lítost
je nad míru a člověk není
než penízek zač nekoupíte
a cizí hanbou zmizerněný

 

 5
pravda je jako kovat býka
škvíří se pazneht   mokro mží
před kovárnou   pravda je žhavá
a proto dlouhé kleště lži

 
6
hvězdy voní jako vloni
voněly po celé léto
jako růže jako zvony
jako hrany země této

 

 

 7
promluv k nám z hořícího hloží
při labutích svých bože rci
a přiznám se: to na mém loži
popelem lehli slavíci

 

 8
v hedvábné chvíli večerní
harfy jak kolmé splavy ční
traviči studní studny tráví
a modře ze sna křičí pávi

 
9
v poledne na lavičkách v parku
kdy čas je bílý jako vlasy
stařečci přísní sedávají
a přísně vládnou nad počasím

 

 
10
a usmějme se trochu hořce
všemu co víme o sýkorce
o smrti o úzkostech k ránu
protézách ryb a kormoránů


 

11
teskno je tak že málem lze
i turgeněva v něžných panelácích čísti
a pro černého papouška
oříšky hledat mezi listím

 
12
bývala tady konečná
začátek všeho co dál není
dnes vede kolej pořád dál
a vlaky staví na znamení


 

 13
napadlo sněhu až je v polích černo
mráz je tak třeskutý a zlý
že ještě za tmy dávno před úsvitem
havrani oslepli a zběleli

 
14
tak je nám zima a tak mráz
je hlasitý a tolikrát
slyšíme z mýtin lesní rohy
vyhaslé zvěři poctu hrát


 
15
všechno se jednou probolí
na vlastní dno a zmizí strach
krásné jsou staré stodoly
prázdné po dávných úrodách


 

16
zátiší je co za tichem
čas hryže jako zrno myš
a nezbude a ta ten hlas
neslyšně slyšný uslyšíš

 
17
hlásek osamělosti hlásek opuštěnosti
svědomí prázdných hnízd a hlas
tak lítostivý osmihlásek
prosí a zapřísahá nás


 krajina
18
básníci básně neskládají
báseň je bez nás někde za
a je tu dávno je tu od pradávna
a básník báseň nalézá


 
19
nejprve bylo jenom bílo
potom se ticho ulomilo
a slavík zmlkl aby slyšel
děravý měsíc z lesa vyšel
 

 

 

 

 

22
to není kaňka mezi ledy
to je jen slza naposledy
černá jak tuš a v kapce té
namáčel štětec li tai pe

 

 kaligrafie

23

zas u konce a roku skon

(a my s ním také trochu hynem)

je jako ticho bez záclon

ve starém domě s mezaninem

 

 

 

 

 

 

 

 

27

přijmu ji jako zlatý lem

jedinou    svoji    jiná není

přespříliš zápasil jsem s andělem

a chromý jsem a unavený

 

 
28

a je to prosté jako zázrak
a jako věčnost ve chvíli
kdy zase znovu nebudeme
jako jsme předtím nebyli
 foto richter text skácel

 

 

 

 

 

 

 

 

33

přišli jsme odnikud a chystáme se vrátit

najednou není kam

kdejaké ticho děti vysbíraly

a zanesly je domů maminkám

 

 

34

jak potmě rozsvícená svíce

za bílého dne na zahrádce

je dětské srdce    je tak bosé

jak plamínek a umí bát se

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

39

střevíc je pravý nebo levý

člověk spíš bytost nežli věc

o lidské duši se nic neví

a jezevec je jezevec

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

46

to není obyčejné vejce

to z něho vyklubal se svět

a nikdo neví kdo je snesl

a kdy je snese naposled

 

 

 

 

48

maminko nejsi je to dávno

a my jsme malou chvíli zbyli

udělali jsme toho málo

a ani smrt jsme nezabili

 

 

 

 

 

 

  51
čas ubývá jak lněné prostěradlo
roky a měsíce a dny
a nejvíc ubývá ho k poledni
a všechno listí včera na zem spadlo

 

 52
sněžení racků nad vodami
křik číšek    hlasy ptáků zněly
tak zoufale    co o tom víme?
jsou jako lidé?    zešíleli ?

 

 53
pieter brueghel: cesta k šibenici
zeleným luhem může také vésti
skřivánek jásá    ve zrosené trávě
čtyřlístek roste celý pro neštěstí

 

 54
na dvoře tma a u zdi bílá
podzimní růže poslední
která se na noc otevírá
a zamkne když se rozední

 

 55
teď tady naznak leží slepí
a v očích mají samé střepy
ruce jak hmatníky těch skřipek
na které jenom vítr skřípe

 

 56
medůzu vysvlékají z vlasů
a pevně k hrudi tisknou basu
jak černé torzo jehož hoře
zůstalo ležet na dně moře

 

57

kéž je nám nejvíc ticho

až kolem půjdou s lží

 a nemusíme křivě

přísahat na růži

 

 

58

kéž nemusel bych kázat

kéž nebylo by kéž

a byla jenom růže

a vůbec nikdy lež

 

 

 59
míhání v směru nelichém
a jasné ticho za tichem
už nejasným a něco málo
co se v tom tichu za nás bálo

 richter 59

60

ten kat byl hodný    v neděli

kdy nevěší se lidé ani prádlo

oprátku domů nosíval

a předělával vnukům na švihadlo

 

 

 61
přes celé město kamaráde
a v ulicích je ještě živo
tvou pýchu přibíjejí na kříž
a ty jim běžíš pro kladivo

 
62
tak nepatrný ždibec ticha
že z něho nelze nahlas krást
kus prkýnka a kousek drátu
a dohromady myší past
 

 

 

64

ticho jsme zapomněli bez lásky

nemohlo trvat    za trest nepoznáme

pěšinky vyšlapané bělásky

na konci léta školákům tak známé

 

 

 

 

66

vlaštovky hbité rovnou nití

studánky k nebi přišívají

rovný je den a slunce svítí

na rovné léto v rovném kraji

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

72

a vlastně ať je navždy po tvém

a navěky je vůle tvá

a život je když něco zbylo

a smrt když už nic nezbývá

 

 

 

 

 

 

 

 

76

zakletý v jablkovém háji

zelenou duši sadu mám

asi mne v říjnu očesají

spíš ale spadnu na zem sám

 

 

 

 

78

pokaždé když se v duši smráká

chci být jak muž co zabil draka

chci svatý být jak rytíř jiří

když z duše lezou hadi štíři

 

 

79

pohubl měsíc    hvězd je málo

marně se slova domů vrací

čas suchý je jak zrnka písku

hodiny dávné přesýpací

 

 

80

v kožíšku nosí krtek tmu

tu nezahlédl nikdo z lidí

taková tma se neuvidí

ten samet z očí nevymnu

 

 

81

moc se mi stýská k večeru se bojím

nezlob se proto mívám strach jak dítě

a nevím z čeho     strach má velké oči

je jako kočka     potmě uvidí tě

 

 OPčP81 foto Richter

82

a není pravda že nám život lže

osud je mince která dlouho padá

teprve na zemi se ukáže

padne-li orel nebo hlava

 

 

 

 

 

 

 

 

86

dnešek je jenom poslední

vteřina co bývalo včera

a možná zítřek nebude

pozítří zbývá jenom do večera

 

 

 

 

88

a vrátil se a oznámil jim

že teď už navždy tiše chce

světnici s bílým klarinetem

a černý deštník v ledničce

 

 

 

 

 

 

91

a srpen končí dny jsou zase bosé

rozkvetly astry ozývá se chlad

podzim jak slimák vystrkuje růžky

a babí léto padá do zahrad

 

 

 

 

93

celý den prší    déšť má mnoho jmen

kocouři slastně přivírají víčka

psi svinuli se do klubíčka

před chvílí přiložil jsme znovu do kamen

 

 

 

 

 

 

96

dětství je to co dávno kdysi

bývalo a dnes už ze sna visí

jak motouzek a zbytek pout

jež lze a nelze rozetnout

 

 foto richter 96

97

dospělé básně chodí vzpřímené

čtyřverší ale čtyřverší má krátká

přicházejí za mnou po čtyřech

jak ovečky a oslík nebo pacholátka

 

 

 

 

 

 

100

už toho nech a ukliď v básni

dnes naposledy jak tolikrát

a všechna světla v domě zhasni

a jdi už spát a jdi už spát

 

 

 
Všechny použité fotografie (není-li výslovně uvedeno jinak) jsou majetkem autora těchto stránek Františka Richtera a k jejich užití jinou osobou je zapotřebí jeho souhlas.